Chci bydlet v tobě a ty ve mně
svázat se láskou k sobě navzájem
jenže pak volám po svobodě němě
a ty to pokládáš za nezájem...
Hledáš ve mně jen záludnosti
a já z toho chci uniknout
jsem plná láskyplné zlosti
že neumím tak rychle přivyknout.
Toužím po vztahu jak žízeň po vodě
a přesto nedokážu tomu propadnout...
Je, nebo není "žít" o náhodě?
Dokážu se ještě nadechnout?
A ty to považuješ za nezájem.
Přitom dál nechci sama platit nájem,
chci stát a spát po něčím boku
a svůj krok přizpůsobit jeho kroku...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat