Večery nad sklenkou
A noci plné snů
S dámskou volenkou
Dotknout se aspoň tvých rtů...
A pak zas den...
Dej mu, co máš...
Oči jak len...
...jen kamufláž...
Milovala jsem tmavý kraplak
A teď se zhlížím v blankytu...
City...co naplat?
City...zas nejsi tu...
Nezvratně Tvá...
Strašně se toho bojím...
Jsem jen Tvá hra...
A to mě TOLIK bolí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat