lepí mi víčka k šňůře snů
jež tažená jsou nad propastí
probuzení do všedních dnů.
A Ty v nich nejsi, jen hlasem provázíš mě v nich
směr víkend...touha...nejsi mnich...
Ani já nejsem řeholnice...
oděná jen do svitu svíce
vstupuji do Tvých snů jak Ty do mého klína...
světlo v Tvých očích nikdy nezhasíná...
vzrušení, pot a horký dech
tajený slastí...rýhy na zádech...
otisky zubů na šíji...
lásko má...budu za chvíli...
na chvíli...než skončí neděle
vrátím se do své prázdné postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat