Otvírání

Ťukáš mi, milý na okénko
chceš otevřít mou světničku
a přešlapuješ s trémou velkou
zda z dveří sundám petličku.

Já dávno zahodila z Tebe strach
a srdce své Ti odevzdala
jsi tím, kdo jediný smí přes můj práh
klíče k mým snům už jsem Ti také dala.

Srdce se plaší ve Tvém objetí
slyšíš, jak dýchám, cítíš každičký můj tep
stydím se za chtíč, v jehož zajetí
ze snů se ozývá těl našich step.

Procházíš se po mé bledé kůži
chceš zmapovat tu objevenou zem
označit plátky rudých růží
místa jež vyvolala milostný můj sten.

Pronikáš do mě zas a znova
šílenství smyslů zmámených
pro tuhle rozkoš scházejí mi slova
nesmím Tě nechat odejít...