Jen si tak šeptám

Jen si tak šeptám za úsvitu
zda jsi, můj milý, plný citu
tak jako já, v té touze pošetilé
být s tebou déle nežli chvíle.

Jen si tak šeptám, když den začíná
chvíli svět vidět tvýma očima
a vidět místo, kde já stojím,
i když se toho trochu bojím...

Jen si tak šeptám za časného rána
že dýchat s tebou a být milována
je pro mě nejvíc, neumím být sama
dušička ztracená a rozervaná.

A tak si šeptám za svítání
že stvořeni jsme všichni k milování
jen někdo začne nenasytně brát
když ukážeš, že můžeš milovat.