Touhy těla si hrají s city na honěnou
a ty mě objevuješ
otevřenou a nedočtenou
knížku plnou napětí
studánku připravenou k napití.
A tvoje dlaně na mém těle
píšou mi vzkazy rozněžnělé
o tom, že byl jsi dlouho sám
a já mám náruč dokořán.
Můj život rozběhl se mílovými kroky
prosím, buď tím, kdo mi ho zkrotí,
kdo zpomalí to tempo strašlivé,
neříkej nic, pokud chceš říct "ne".
Toužím být hlazena tvou něhou,
toužím být vločkou rozechvělou
roztát ti něžně na tváři
a pak ti v srdci zazářit.
Vím, už jsme dospělí...
K čemu jsme ale dospěli?
Žádné komentáře:
Okomentovat