Usínáš ve mně
a stejně tam se budíš
i když tu nejsi.To z hlavy nevypudíš -
ty chvíle s tebou v objetí...
jsem stále v jejich zajetí
když hlava klesne na polštář
a noc si připravuje snář.
V polštáři bydlí tvoje vůně
dokud tu je, jsi ty v mém lůně
a tvoje prsty bloudí ve vlasech
i když dnes večer jen v mých snech...
Nemůžu spát, jsem tebe plná
když do oken mi pouští luna
stříbrné nitky. Mně, i tobě.
Vstupuje k nám...
v té noční době,
kdy neživé prý ožívá
a svět se do tmy nořívá...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat