Jsi největší lhář, jakého jsem kdy poznala
a moc mě netěší, že jsem tě i potkala
i když jsem s tebou strávila pár krásných chvil
do života ses mi, žel bohu, netrefil.
Pošlapals hodně - moji důvěru
a další výmluvy už prostě neberu.
Hloupě mě dostaly tvé básničky
a ty teď trhám, skládám z nich lodičky
ve vaně obeplouvají mé tělo
které tě tolik, tolik chtělo...
Jen pořád nevím PROČ mi lžeš
za každou lež jen další navlékneš...
Věř mi, že jednou tě ta šňůra lží
až na lopatky položí.
Nechci být krutá, ani to neumím
krutý jsi ty, to tys mi ublížil.
Navrtal ses mi do života
do něj se otiskla tvá bota...
a teď je po tobě jen veta.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Moc krásné verše - i když nejsem právě znalec. Ale líbí se mi. I proto jsem si dovolil přidat tenhle blog do mnou sledovaných. Snad to nevadí... Zdraví Jarda
Nevadí, když se líbí :-)
Okomentovat