Prosím...

Sklenice rudého vína
a hudba divoká
splín padá do klína
vyschlá náruč naříká

Promile pochyb mezi řádky
jak hadi kloužou, plivou po mně jed
život je dlouhý...a přitom tak krátký
a já chci ŽÍT, ne čekat na zádech

Krůpěje vína na mých rtech
pouštíš mi žilou každou malou lží
co možná nestojí než za povzdech
pravda po kapkách padá do louží...

Víš, lásko, už sáhla jsem si na dno
nikdo to tenkrát neviděl
nejhorší deprese před světem pohřbím snadno
sílu mi kde kdo záviděl

Tabletky podrážely nohy
jen hlavu vzhůru, pevný krok
vypuštěná duše tolik bolí...
musíš to ustát...nejsi cvok...

Ta křehká duše v malém těle
se chvěje, běží na záložní zdroj
když hraje si jak má se skvěle,
že šlape jak bezchybný stroj...

Nechci už hrát si na to, jak jsem silná
nechci už lhát si do kapsy
chci být tak jiná jak jsem stejná
mávnout si s láskou na taxi...

Můj bože, ať doveze mě k cíli
chtěla bych zažít štěstí souznění
na dobu delší nežli chvíli
zestárnout v milostném blouznění

Já prostě potřebuji lásku
potřebuji jí propadnout
cokoli dám já klidně v sázku
na konec světa budu za ní plout

Můj Bůh mě stvořil k milování
dal mi i spoustu rozumu
a ten mi v mnoha věcech brání
chovám se v rámci bontonu...

Pak uvnitř křičím, brečím, volám, řvu
navenek obdiv, jak to zvládám snadno
největší lásce už jsem byla na pohřbu
a jak jsem řekla - sáhla jsem si na dno...

Zklamání stává se mým bytím
přesto jak Phoenix znovu vstávám
a každé stéblo, kterého se chytím
se možnou budoucností stává

Tak mezi zuby drtím další zklamání
miluji, doufám, miluji, toužím
na Tobě je další podání
...miluji...či soužím...?

Potřebuji Tvou náruč otevřenou
potřebuji teplo ze Tvých hebkých dlaní
jestli mě vyměníš za jinou
stanu se laní
s pohledem hadím
co s gustem svádí
a potom zraní
jen sebe zradí
jen sebe raní
už nikdy neuvěří ani...