Promiň

Že zrada bolí vím. A dokonale.
A nerada ji oplácím.
Já miluji Tě neskonale
A přesto...od Tebe odcházím.

Já dál Tě toužím oslovovat "lásko"
Dál toužím po Tvých dotycích
Neprovinil ses ani hláskou
Jak Jidáš zrazuji Tě v polibcích...

Dlouho jsem o takové lásce snila
Dlouho ji hledala, teď šlapu po ní
Náš oltář lásky jsem zneuctila
Pro iluzi na bělostném koni.

Slzy mi kanou, s řasenkou se mísí
Smuteční pochod citů nejhlubších
Duši mám pošpiněnou od té černé směsi
a strašně těžkou, jak leží na ní hřích.

Nikdy jsem nemusela volit
cestičku na rozcestí mezi dvěma muži
Teď však už vím, jak moc to bolí
Poznávám to na své vlastní kůži.

Každý jste jiný od základu
Však láskou toužíte mě stejně zahrnout
Minutu po minutě otázku si kladu
zda volím správný pro mě proud.

Utápím se v té nejistotě
Ničí mě hrozné dilema
Mám rozhodnout se okamžitě?
K oběma cítím "Chci být Tvá"...

Jeden jste skála, pevná opora
Druhý zas proud, co strhuje mě s sebou
Nikdy jsem nebyla a nejsem potvora
Myšlenky stravují mě, v srdci zebou...

Bojím se, že se mi to vrátí
Bumerang z jiné strany přiletí
Však co se má stát, to se musí státi
Naposled spočinu v Tvém objetí...